Tak už je z nás pořádná „nebezpečná“ smečka! Umíme vrčet a štěkat a rozhodně se nebojíme používat ani naše zubaté tlamičky! Umíme se však i tulit a mazlit a čím dál víc to vyžadujeme od „našich dvounožců“ i těch, kteří nás chodí okukovat. To nejprve vrtíme ocásky, pak na ně zkoušíme házet prosebné pohledy, no a když to nepomůže, rozběhneme se k nim a škrábeme na ohrádku, dokud nás z ní nevysvobodí a nevěnují se nám… Taky umíme přivolat maminku, když máme hlad nebo si nějak ublížíme. Společně si užíváme spoustu zábavy, když se honíme, pereme, i když lovíme plyšáky a uzlíky. Až je z nás maminka někdy pořádně unavená. Teta Sony si nás už všechny očichala, občas nás přes okraj ohrádky zkontroluje a je zjevně ráda, že se o nás nemusí starat. O víkendu nám „naši lidé“ zase dávali tu kašičku, co prý podle nich vyhání z těla červíky a štěňátkům chutná, no ale my tedy známe lepší dobroty! Třeba takové masíčko s rýží a mrkvičkou, to když se zapije maminčiným mlíčkem, to vám je mňamka. To si dáváme moc rádi a takhle hezky rosteme: