Irský teriér
Irský teriér je středně velký pes – tedy dost velký na to, aby to už byl „pan pes“, a dost malý a skladný na to, aby mohl být se „svým člověkem“ všude.
V povaze se vhodně kloubí odvaha a temperament se schopností přizpůsobit se a s nesmírnou oddaností. Ti naši zrzci mají vždy dost chuti a sil doprovázet nás na výletech. Aris byl dokonce schopen tahat v zápřahu běžkaře, velice rychle pochopil potřebné povely pro zpomalení a zastavení. Na druhou stranu v době mé delší nemoci mi dokázali ležet celé dny u postele a nedávali nijak najevo, jak moc by chtěli běhat – prostě „věděli“, že to zrovna není možné.
Nikdy jsme se u našich psůnesetkali s žádným náznakem agresivity vůči dětem. Pokud trápení ze strany malých dětí našich přátel přešlo únosnou mez, prostě se jenom vzdálili a schovali. Zato při večerním setkání s opilci na jinak liduprázdném místě byl Aris naprosto nekompromisní a jasně dal najevo, že v případě potřeby bude bránit.
S našimi psisky navštěvujeme „klasický“ cvičák. Začali jsme proto, že jsme považovali za užitečné, aby byli už od štěněcího věku v kontaktu s jinými psy a naučili se s nimi komunikovat. Pak nás to prostě chytlo a zůstali jsme. A tak čas od času složíme zkoušku z výkonu nebo se zúčastníme nějakého závodu. Všichni naši čtyrnožci se mezi své psí kamarády vždycky vysloveně těšili. No a cvičili moc rádi – mají prostě v těch svých hlavičkách „naprogramováno“, že irčánci jsou na světě proto, aby dělali svým lidem radost. Protože Aris i Bona projevovali velikou ochotu stopovat a hledat nejen lidi, ale i zvěř (a to patřičně hlasitě) a oba Florčini rodiče jsou lovecky vedeni, zkusila jsem (vlastně „z hecu“) předvést Florku – bez větší přípravy a jako „nemyslivec“ – i na zkouškách loveckých. Na vlohách se jí dařilo, na BZH překvapila mě i přítomné rozhodčí nejlépe vypracovanou stopou. S Janou stála zase opakovaně na stupních vítězů v dogtrekkingovém závodě! Je to prostě naše „holka pro všechno“…
Z vlastních zkušeností i zkušeností našich kamarádů tedy víme, že irský teriér se dá s úspěchem využít nejen v myslivosti, ale i ve sportovní kynologii, záchranařině, canisterpii, agility, dogtrekkkingu jedna fenka pracuje dokonce jako asistenční pes u tělesně postižené dívky. Přes svůj temperament a touhu něco se svou smečkou podnikat dokáží ale stejně tak dobře prožít svůj život jako společníci a věrní kamarádi „svých dvounožců“ – jako „gaučáci“ a mazlové. Nesnáší však tvrdé zacházení a špatně snáší odloučení a střídání majitelů.
Srst irských teriérů je drsná, drátovitá. Výhodou je skutečnost, že prakticky nelínají. Srst je ovšem potřeba občas pročesat a 2-3x ročně otrimovat. Trimování („škubání“) srsti se provádí buď prsty nebo trimovacím nožíkem, pokud se irčánci ostříhají nůžkami nebo strojkem, srst zjemní a ztratí barvu.
Nároky na místo a stravu jsou úměrné velikosti plemene – tedy střední.